„Láska, to je probuzení,
láska, to je pohlazení,
láska, to je teplo tvých dlaní,
láska, to je úsměv ve tvé tváři,
Láska, to je světlo ve tvém srdci.

Láska, to je domov našeho Otce.
láska, to jsou Jeho mocné ruce,
láska, to je slza ve tvém oku,
láska, to je pomoc v každém tvém kroku,
co svět světem bude,
láska vždy a všude bude.

Až láska se stane denním chlebem,
skončí čas Necitu a Nelásek jeden.
Vstaneme vzhůru na nohy,
budovat NOVOU ZEMI navzdory,
Necitům v křečích se krčících,
před světlem z NEBE zářícím.

Láska dá novou naději,
světlo dá nové znamení,
pravda se v PRAVDU promění,
z toho ta MOUDROST pramení,
že LÁSKA LÁSEK VŠEHO JEST,
to platí i pro NÁS, pro tento svět.“

Hledím na to dění kolem,
lidé stali se poblázněným rojem,
tu u srdíčka hřeje mě touha,
sen o přátelích z nebe do hlavy mi vplouvá.

Jste moje sluníčka na jasném nebi,
ti, kteří procitli, o čem teď mluvím, vědí.
Jste kopretiny na hedvábném polštáři,
nezradíte, vše okolo vás se rozzáří !

Jste květinky, poupátka a vlahý vánek,
vnímáte každičký můj sladký spánek.
Jste moje nejněžnější pohlazení,
krásnějšího přítele zde na Zemi není.

Mí drazí Vesmírní přátelé !
Hledím na to dění kolem mne,
však jiný sen mám,
než ten posledně.

Jsi můj vlahý křišťálový sen,
nezištná láska z tebe srší ven,
ochrannou náruč s vděkem cítím všude,
to tvá láska k dcerám a synům bude.

Jsi krásné teplo ve mě i kolem mě,
s tebou je mé bytí nádherné.
Jsi pokoj, láska, radost a víc a víc,
krása babího léta proti tomu není nic !

Hledím na miliony světýlek ve tmavých mořích
a lásku posílám do srdcí tvojich.
Hledím na miliony světýlek v jasných to mořích
a lásku já vycítím ze světů tvojich.“

MILUJTE SE A MĚJTE SE RÁDI

Milujte se a mějte se rádi,
v opačném případě jste ovládáni.

Láskou se stáváte pravými lidmi,
neláskou něčími loutkami.

Milováním získáváte svobodu, volnost a štěstí,
nemilováním pak dřinu, bolest a otroctví.

Neboť co je vaší přirozeností – je milování,
a co není – otroctví a problémy.

A tak se snažte lidé milí,
aby jste byli vysvobozeni.

Z tohoto snu zlého, neskutečného,
vašeho současného života na Zemi.

Milujeme vás. Vesmírní lidé.

Né jenom v naší České zemi,
ale po celé planetě Zemi.

Né zbraněmi se bít,
ale knihy otevřít,
s pravým duchovním učením.

Aby naši potomci mohli žít
konečně ve věčné lásce, klidu a míru.

Až čas tvůj se naplní,
sama to poznáš,
co je to vlastně,
ta láska pravá.

To je pramen křišťálové vody
to je paprsek sluneční.
To je hvězda na nočním nebi,
to jsi ty, sama.

Ta rovnost je i odpovědnost
před Stvořitelem milovaným,
lidmi
a sebou samými.

A ta je pak pevným základem
správného a bohatého
života pravého,
našeho.“

Čím víc lásky rozdáme,
tím více ji získáme.

Až zaplaví celý svět,
pokvete pak každý květ.

Proto miluj dnes a teď …

V srdci Božím vzniká láska,
celý širý Vesmír – láska.

Má ji každý k dispozici,
na Zemi i na Měsíci.

Stačí se jí otevřít,
milovat a uvěřit.

Je to naše naděje
jež nás zahřeje.“

Nečekej na nic a běž
na té tvé cestě bytí.

Na konci čeká zlatý grál
a odměna na každého.

Bůh je tvým rádcem a
Bůh jsi ty a také všichni kolem.

Moc rád bych chtěl vás obejmout
a říct, jak mám vás rád.

Brzy snad doufám,
že Bůh tak dá nám požehnání
a budem zase všichni spolu jeden.

Já Aštar chtěl jsem říct,
že čekám na ten krásný den,
až Slunce a Země a všichni lidé
budou si vážit Stvořitele,
tak jak to bylo za starých časů
a Adam s Evou tam v Ráji
pod rozkvetlými stromy stáli
a Bůh byl šťastný,
že stvoření všechna
na Jeho počest ho chválí.

Na ten okamžik čekám zas
a doufám, že nemám čas
pochybovat o tom,
že to není možno.

Vždyť ve vás je ukryto,
co skrývá každý ve vás ?

Lásku, sílu, víru a také
velké srdce, které bude zvonit,
jako velký zvon,
který nikdy nepřestane,
dokud …
každý z vás nenajde Boha v sobě.

Ten krásný okamžik pak
zastaví celý čas
a věčnost bude trvat dále
mí milí přátelé.

S láskou toto napsal vám
a moc štěstí chtěl bych přát vám

Aštar Šeran a Plejáďané.“

My přišli sem na planetu Zemi,
abychom další bratry a sestry
z bahna moci, peněz, otroctví, nemocí
vytáhli a domů dovedli.

Ano, není to pro nás lehký úkol,
který jsme si před zrozením vybrali,
avšak my s plným vědomím a s láskou
tuto volbu provedli.

Neboť všichni jsme součástí celku,
Stvořitele Prvotního všeho a všech milovaného,
a ten, kdo na tuto pravdu ještě nepřišel,
má v srdci tento velký úkol.

Takto s láskou kráčíme zpět Domů,
odkud jsme sem v lásce přišli,
a společně přivádíme další bratry a sestry,
s novým důležitým poučením.

Že totiž jen láskou čistou jako padlý sníh
dojde člověk k pochopení,
Zákonů lásky a života,
které nosí v srdci od zrození.“

Spojme se poutem lásky a dobra.
Dost bylo zla, lži a mamonu.
Milujte se !
Máme vás rádi.

Vše dávej a budeš mít víc,
než všichni, kteří hromadí.

Modlitbou dosáhneš mnohé,
ale žitím v lásce všechno.“

Jak Slunce a mraky na obloze jdou
tak plyne čas tvůj tady.
Někdy se zase setkáme
a budeme si blízcí
tak jako předtím mnohokrát.

a nic nemůže změnit
co v srdci chováme,
mysl někdy klame
ale srdce nikdy nelže.

To co cítíš je opravdové
a také se brzy stane.
možná se cítíš osamělá,
ale my jsme vždy s vámi
na každém kroku bdíme s tebou
a na cestu tuto neposednou
se s tebou rádi dáme.

Měj své srdce otevřené
oči tvé jsou oknem do duše
a možná se někdy rozpomeneš
na to krásné a kouzelné,
co bylo a už není.

Není nač zoufat, vše se stane,
teď jde to přesně podle plánu
všechno je tak, jak má být,
věř Helenko, že brzy budeš
zase se lépe mít.

Každý, kdo věří a uvěřil
ve Stvořitele našeho,
ten nikdy víru neztratí
a vše ho jenom posílí.

Moc lásky a přátelství
přeji všem,
co nás ve svém srdci nosí
vždy jsme tu byli
a vždy tu budem
pro vás drazí milovaní
a nic nezmění se na tom všem.

Krásný den a noc
vždy vám přijdem na pomoc.

Avšak buďte ve své víře silní
a vše zase bude dokonalé, moji milí.

Na vás své zraky ubírá nyní
Vesmír celý,
není se proto co divit,
že vy jste ti vyvolení.

Mějte v sobě dosti odvahy a hlavně lásky
a už nikdy se nevyskytnou žádné překážky
na vaší cestě za mírem
a Stvořitelem taky.

Moc lásky ve vašich srdcích vám přeji.
„Nikdy se nevzdávejte a buďte vytrvalí“
s láskou tato myšlenka vás
vždy přivede k cíli.

Přesto jsme stále s vámi a bdíme
nad vašimi činy.

Na Stvořitele našeho často myslíme
a není proto čemu se divit,
že vy stejní jako my jste
a že vaše mise je úspěšná
a vy jste hrdiny byli.

A budeme zase směřovat ke svému cíli
a až váš úkol bude u konce
ve vaší duši bude opět klid a mír,
potom se zase setkáme
a budeme si šťastně žít.

V opačném případě se sejdete
ve zničeném nelibém kraji.

Milujte se a mějte se rádi,
abychom se setkali v pravém, líbezném a harmonickém ráji.

V opačném případě jste ovládáni
svými negativními myšlenkami
a sejdete se ve zničeném, pustém, kamenném kraji.“

Veškeré zlo ať z nás odletí
a do nás všech láska vstoupí.“

Ta rosa je nadějí
pro každého člověka,
který dnes bloudí
v této zóně vymístění.

Jitří se den,
ten slunečný den,
ten den poznání,
poznání lásky a harmonie.

Svítá v ten den,
aby se všem lidem
zjevil ten sen
lásky, štěstí a poznání.

Tak se dítě učí,
jak žít a přežít,
přes různé omyly a nedopatření
nastupuje cestu vědomí a odpuštění.

Jen vyciťujte vše,
co vám tento život nabízí
a poznejte,
co je v zákulisí.

Máte rádi život ?
To je dobře.
A mít tak duši bez těla,
to přece není žití !

Proto svítá nový den,
slunečný den a zářivý,
aby se i duše spojila s tělem
a tělo nabylo vědomí.

Vědomí života – lásky,
vědomí života – pravdy,
vědomí života – citu,
vědomí života – moudrosti.

Tak člověk se probouzí,
aby již nemusel prožívat
tu nevědomost
a otroctví.

Probouzí se k životu,
který je v něm,
v jeho srdci,
duchovním nitru.

Jsou to vnitřní světy,
které vám dávají vedení,
je to Stvořitel Prvotní,
který vás stále učí.

Že jediným způsobem přežití
je láska čistá jako padlý sníh
a pravým životem je
moudrost, dobro, harmonie a štěstí.

V lásce a radosti vám všem milí lidé toto ze srdce předal Ptaah.“

Jemnost a pravdu cítíš,
kterou ti dává nitro
jež nosíš v hrudi
tvé pozemské.

Tu radost s pokorou cítíš
a prožíváš v nitru
jež vnímáš v hrudi
tvé pozemské.

To štěstí a pohlazení cítíš
a opětuješ v nitru
jež objevuješ v hrudi
tvé pozemské.

Tu lásku nebeskou cítíš
a sdílíš ji v nitru
v hrudi tvé pozemské vnímáš
jak perlu nejdražší.

Tak objevuješ to,
co jsi vždy znal a měl
vnímáš tu hloubku pravd,
které tě vedly miliardy let.

Ó člověče pozemský
ty anděli nebeský
zakletý v království
Pána temnoty.

Přichází den slunečný
to tvé dávné probuzení
ta zář světla již svítí,
abys vylétl z hnízda.

Tak lidé hledají,
ten klenot života
tu pravost lásky
tu samu lásku,
ze které se zrodili.

Z lůně Stvořitele Prvotního,
aby žili a poznávali,
aby se radovali a plesali
a bohatství své rozdávali.

Ano milí,
k těmto slovům mohu dodati,
že čas se nyní naplnil,
a každý z vás se tak spasil.

Stává se jiným ten,
kdo si to zvolil,
kdo pátral, hledal a zvítězil
v tom zakletém království.

Máš v očích odlesk
miliard let života
ve statisících tělech – chrámech,
co duše na sebe oblékla.

Víš již hodně o tom,
jak život žít
a dál se snažit být
tím pravým člověkem.

Jen on je povolán
našimi světly na nebi,
k cestě do perly světů
do království poznání.

Je to království lásky,
které se ti nabízí,
abys již nemusel
do království temnoty.

Tak volám všechny ty,
kteří vidí svůj cíl
a mají srdce zářící
a oči upřímně hledící.

To jsou praví lidé,
co prošli tisíci zkouškami
a mají stále přímý vhled
na tento temný svět.

Vnímají a pomáhají
všude kam se podějí,
světlo perel kolem sebe
rozsévají.

Aby i ostatní tento lid
se stal svobodným a milým
ve své louce radosti
a zahradě Božího království.

Ten Boží vesmír
tě objímá mou harmonií
svým bohatstvím a skvělým bytím,
které v sobě nosíš.

Ano, mír cítíš
a něhu máš
jen ji vzít do rukou
a srdcem procítit.

Tak se snaž milý
obzor již září ve svítání
a těším se
s rozevřenou náručí.

Znám tvé pocity
všechny tvé životy
miluji tvé vzdechy
každodenního poznání.

Tak kráčíš vzhůru
domů do Pravého Stvoření
a neseš zprávu, poselství
o všem, co jsi již prožil.

Nic není ztraceno,
vše v sobě nosíš
a máš to vše pro druhé
milujícím způsobem sdělit.

Ano, mír a láska
toť klíč k bohatství
všude jej cítíš
a bereš do dlaní.

A hmatáš a držíš
a již nepustíš
neboť již víš
že to víš, víš, víš.

Ale vcítíš se dál
do světů temných,
které zde stále jsou
výzvou pro tebe i ostatní.

A říkáš:
Dokud slyším pláč a bolest cítím
do té doby pomáhat budu
dál a dál.

Toť mé poslání
cíl nejvyšší,
který jsem si od Boha vybral
dar nejvyšší.

Nic ušlechtilejšího není,
než zachránit tonoucí
z té bažiny temnoty, nevědomí
a vysadit je do světla a nechat jít.

Milujte se
a pravdu každému přejte
tak vlastně máte být
v tom pravém vědomí lásky.

Ó tisíce hvězd vnímáš kolem sebe
a máš radost z třpytu světel pravých,
která tě vedou na své cestě poznání,
toho bohatství, co v nitru nosíš.

Vciť se do jemné ranní přírody
toho vánku Božího,
který ti v tichém opojení
dává směr žití.

Ó člověče pozemský
přišla ta chvíle dlouho viděná
tvým vnitřním okem moudrosti
probuzení do Pravého světa.

Volám a volám
slovem laskavým,
abych zvěstoval,
že přichází MÍR.“

Toto všem lidem pozemským, předávám já, Pán Ježíš Kristus, přirozenost Stvořitele Prvotního všeho a všech.“

Za krásu dnů i nocí,
za všechny své hodiny,
za to, že pějí ptáci,
za Slunce i květiny,
za vše, Pane, cos nám dal,
zpíváme Ti píseň chval.

Za vznešené myšlenky,
za radost lidské lásky,
rodičů, bratří, sester,
zde i v nebi všech přátel,
za vše, Pane, cos nám dal,
zpíváme Ti píseň chval.“

Bůh volá, vede, přemlouvá,
moudrost, světlo, lásku dává.
Bůh laskavý, pln dobroty,
nikdy však lidstvo nenutí.

Jen člověk volnost, rozum má,
co bez nich člověku zbývá ?
Jak pouhé zvíře nesvede,
myslet na peklo, či nebe.

Své moci již nezneužij,
pravdě a dobru oddán žij !
Boha těší, když milost máš,
dokonalou lásku poznáš.“

Kdo jsem já, bych soudil druhé ?
Sám nejsem dokonalý.
Strasti, které nelze vidět,
v hloubi srdce se skryly.
Kdo jsem já, bych soudil druhé ?
Chci Tě následovat.

Mám být strážcem bratra svého,
mám se lékařství učit ?
Znaveným a unaveným
dát své srdce pocítit.
Mám být strážcem bratra svého ?
Chci Tě následovat.

Kéž miluji bratra svého tak,
jak miluješ mne Ty.
V Tobě najdu sílu, maják,
když chci být Tvůj služebník.
Kéž miluji bratra, sestru.
Chci Tě následovat !“

Můžeš jemně promlouvat k tomu,
kdo je zlobou jat,
máš-li v srdci slunka svit;
i ta sebemenší věc
požehnání nese přec,
máš-li v slunka svit v svém srdci dnes.

Bližního když v nouzi zříš,
dobrý skutek učiníš,
máš-li v srdci slunka svit;
v starostech ho potěšíš,
v těžkostech mu ulehčíš,
máš-li v slunka svit v svém srdci dnes.

Můžeš šťastně žitím jít,
těžkosti nebudeš mít,
máš-li v srdci slunka svit;
Duši láskou naplníš
tvář svou k nebi obrátíš,
máš-li v slunka svit v svém srdci dnes.“

On vede mou duši
kde vod tichý proud;
Mne hledá, když zbloudím
a zbavuje mne pout.
Mne hledá, když zbloudím,
a zbavuje mne pout.

Když v údolí smrti
mne zastírá stín,
můj Pán ze mne snímá,
tu hrůzu mých vin.

Prut jeho mne brání
a hůl podpírá;
On před zlem mne chrání,
v Něj jest má víra.
On před zlem mne chrání,
v Něj jest má víra.

Uprostřed nepřátel
mi prostírá stůl,
má číš vždy oplývá,
strach můj pominul.

Na hlavu mou
olej své milosti vlil,
Svým Duchem posvětil,
bych svatým mu byl.
Svým Duchem posvětil,
bych svatým mu byl.

Tvá dobrota,
Lítost při mně,
Bože, buď,
a láska má k Tobě
mou vždy vyplniž hruď.

Dej ve Tvých šlépějích
mi za Tebou jít,
v den vzkříšení v slávu svou
račiž mne vzít.
V den vzkříšení v slávu svou
račiž mne vzít.“

Šumot v horských údolích,
v pralesích a potocích,
zpěv ptáků a větru sten,
jemným bubláním rušen,
svaté písně zapěje
jako sbor: Bůh láska je !

Každá naše naděje,
z hloubi srdce jež spěje,
veškeré blaho nebe,
jež do domovů vede,
každý ten hlas zapěje,
zašeptá: Bůh láska je !“

Lásko, lásko, nádherná zemi lásky !
Jen v tobě klid
najde tvůj lid,
nádherná zemi lásky !

Tam se prodlouží den,
práce pouhá radost,
srdce ušlechtilejší,
tam život věrnosti sen.

Lásko, lásko, nádherná zemi lásky !
Jen v tobě klid
najde tvůj lid,
nádherná zemi lásky !

nesnáz tam víc netíží,
brána otevřená,
mračna nenesou blesků,
k nebi andělé víží.

Lásko, lásko, nádherná zemi lásky !
Jen v tobě klid
najde tvůj lid,
nádherná zemi lásky !“

Vím, že jen s Tebou šťasten
mohu být,
bez Tvé pomoci Pane,
nelze žít.

Tak jako v bouři
každý tmavý mrak
stříbrný okraj
kreslí do oblak,

tak víra v Tebe
dává duši klid,
bez Tvé pomoci Pane,
nelze žít.

Zůstaň se mnou
i když se sklání noc,
v dobrém i ve zlém
Ty jsi má pomoc,

Tvé požehnání
kéž mohu vždy mít,
bez Tvé pomoci Pane,
nelze žít.“

Kralovat když Pán bude,
hřích již na vždy je smeten.
Člověk očištěn bude
a láska půjde světem.

Jaké štěstí Tebe zřít,
drahý Spasiteli náš,
v slávě s nebe sestoupit,
zlo zmaříš a dobro dáš.

Lásku Boží budem mít,
zapějme píseň chvály.
Strach zmizel a Tobě dík,
Spasiteli a králi.

V bělostný šat oděni
v Tvé přítomnosti navždy
plynout budou naše dni
uprostřed světla pravdy.

Temnota moc nebude mít !
Každou slzu setřeš nám.
Radost všude bude znít,
Jen mír bude vládnout tam.

Bývá věčný slastný klid,
žije Bohu milý lid,
v radosti uplývá čas,
tam, kde lásky hlas, lásky hlas.

V jasnu pnou se nebesa,
tam kde láska dlí,
v míru srdce zaplesá,
tam kde láska dlí.

Rozkvétá se růží sad,
v kraji zlatých Božích lad,
kde věčně je lásky ráj,
tam štěstí je máj, štěstí máj.“

Tenkrát za starých časů,
když bída a hlad světem vládly,
ten král si dal zavolat své poddané a sluhy,
aby úkol jeho zvládli.

Měli jít do širého světa
a vnést tam radost, lásku a smích
a tím strach, nedůvěru a zlost odstranit.

Oni však milovali svého moudrého krále,
že nemusel je vůbec přemlouvat
a oni rozjeli se ihned
do zemí dalekých.

Když nepokoje za několik let ustaly
a nastolen byl mír
s klidem v duši se zpátky vrátili
a chtěli být zase s ním.

To tenkrát na Západě nastal opět čas
smíření a hodování a radování zas.
Všichni v té zemi krásně se měli
a tento příběh vyprávěli
svým milým dětem a doufali,
že ponesou ho v srdci svém
a nikdy nezapomenou na ten čas.

A vždy budou bránit se proti beznaději a křivdám
jen láskou a vírou, kterou v sobě mají.“

Moc krutosti,
nezájmu a pohrdání,
která po celá staletí
byla tu s vámi.

A která ona s vámi snášela
to změnit nyní
je váš cíl.
„OBRAŤTE SE PROSÍM !“

Ona vás moc miluje.
Děti milované,
vždyť je to vaše máma,
která s laskavou péčí
vás neustále konejší
a nikdy nepřestane.

Ona si zaslouží vaši péči
a lásku nekonečnou.
To po celé věky
když byla tu s vámi
a vy s ní.

Nikdy nepřestala
s láskou a péčí
se starat o své
děti milované.

Moc vás miluje,
ale už prosím
nikdy nedovolte,
aby smutná byla.

Ale ať zdravá,
krásná a šťastná je
– to ať je
vaším dílem.“

Byli tam dva – pod hvězdnou oblohou,
tiskli se k sobě
a jejich duše
měla barvu duhovou.

Byli tam dva – společná měli
všechna přání,
vzali se za ruce
a on se díval na ni.

Plameny jejich lásky žár vydávaly,
zvedli se ti dva a šli po mokrém písku,
bosi v příboji, až tam,
kde se jejich myšlenky setkávaly.

Byli tam dva – byl krásný, vlahý, letní večer …

A dává ti mír,
jako jarní kvítí,
v barvách duhy letící
všude k vám, milým.

A laskavé pohledy těch krásných
Andělů světů zářících
tě hladí každý den žití
ohromné harmonie, moudrosti se skví.

Velké modré oči zpříma hledí
a vidí každé mé hnutí,
Prastaré oči moudrosti Boží,
ti pomáhají v tom tvém žití.

Mocná ochrana křídel andělů
se tyčí nad mojí aurou
a má radost každý, kdo cítí
krásný mocný sloup spojení Domů.

A tak milí, boží lidé,
hrají své střípky malé,
jak laskavý anděl lásky dí,
to poznání pokladem tvým.

Poznání Lásky, Dobra, Milosti,
Radosti, Moudrosti, Darů,
Laskavosti, Vědomí a Štěstí,
to tvé Bohatství v těchto prožitcích.

Život tvůj je tím pokladem,
který ctíš a miluješ,
jako každého jiného bližního,
jako života - daru Božího !

Nic není vyššího,
než Láska pravá – přátelství,
které projevíš v těch dnech,
lidských tvých milých.

Mír milují a dávají,
všem bližním, drahým,
vždyť lidé jsou tím pokladem,
drahým pečovaným Božím.

Hleď ten třpyt dne,
Slávy Boží, oka radosti,
hledícího na této Zemi,
do dáli vesmírné, krajem skvostným.

Kraj tvůj je darem Božím,
který spravuješ věky a věky,
tvou prozřetelností a cítěním,
každé Boží přítomnosti.

Kraj domovský máš v srdci
s lidmi v něm žijícími,
jež Bůh stvořil k radosti všem,
aby mohli laskavost žít a procítit.

Máš květ orchideje v srdci,
voňavý a skvostně lákavý,
tam vše nosíš a cítíš
ve Stvořiteli Prvotním.

Tam miluješ bratry a sestry,
své bližní milované,
aby mohli mít zahradu snů
a lásku kvetoucí.

Maluj své obrazy života,
rukou citlivou na kraj světa,
a obohať jej tím skvělým lidem,
krásným, laskavým a hřejícím.

Vidíš, vidíš, vnímáš,
tu zázračnou lásku – poselství
Lidí Vesmírných milovaných
snášejících se na planetu Zemi.

Ty mám tak rád, tak mnoho milují
každého z nás, lidí pozemských
každou minutu, den i měsíc,
a stále v lásce nepřestávají.

Je to Boží vesmírný lid,
zástupy nekonečných světů,
Pravých zahrad – rájů,
jen vstoupit a pochopit.

Vše máš v sobě milý,
jen poklad otevřít,
v srdci duchovním,
tvém centru poznání.

Miliony životů tam nosíš
a obohacuješ prožitky novými,
snad víš jak vědomí volá,
otevřít, otevřít zas.

Poklad zářící již skví se,
na Zemi milé drahé milované,
námi Lidmi Vesmírnými,
otevřený v srdci lidském.

A návrat domů máš nyní ve vizi,
kde domov duchovní cítíš,
tvůj rod duchovní tě volá
a tak brzy tam dojdeš milý.

S láskou a radostí v srdci vám všem předali Vesmírní lidé, všude na lodích se vznášející.“

Moře v příboji
vítr v listí
laskavé hlazení
to pomíjí.

Hlas lidský
zpěv ptačí
pískot myší
to pomíjí.

Život rozmanitý
ten zázrak Boží
ta kouzel hra
zůstává a mění.

Láska věčná
jako pohyb vesmírný
paprsek Boží
je život odvěký.

Radost dětí
smích lidský
samet růžový
to pomíjí.

Avšak Dech Boží
život vesmírný
dobro a moudrost
to víš – je na věky.

Zastav se a prociť
bohatství života kolem
toť vesmíry ve spojení
si hrají.

Laskavost Stvořitele
ten důmysl dokonalý
ty miriády světů
harmonují.

Vše stojí venku
a uvnitř napájí
láska Boží
okouzlující.

Ó zastav se milý
slyš a vnímej síly
toho života hemžení
pramene lásky.

Tvé nitro je vesmír
který sám řídíš
jeho rozmanitost napájí
láska Boží.

V každé částečce
je život kmitající
píseň Boží
věky znějící.

Láskou napájená
krása Stvoření
nekonečna vesmírů
to víš, dítě Boží.

Moudrost věků
klid hloubek moří
ticho vesmíru
láska Boží.

Jak strom se tyčí
větve se dělí
na tisíce listí
láska Boží.

To dává ti Dech Boží
abys poznal Zákon věčný
život lidský
se tak odvíjí.

Slyš dítě drahé
na planetě Zemi
tom zrnku vesmírném
nekonečného Stvoření.

Svým drahým dětem pozemským dal Stvořitel Prvotní všeho a všech láskou věčnou všeobjímající.“

Krátce na to přešel mrak po obloze.
Možná zastínil kousek na této Zemi,
ale určitě tomu bylo tak,
jak Stvořitel náš Prvotní
tomu chtěl.

Chvíli zůstal na obloze,
ale po chvilce zase
zastínil ho Slunce jas
a jeho záře dopadala
na všechny bytosti krásné.

Není proto nač si zoufat
a obviňovat se,
když v našem srdci
hřeje jiskřička naděje a lásky,
která nikdy neuhasne,
pokud budeme ve spojení
se Stvořitelem naším milovaným,
který je v každém z nás
a miluje nás neustále
a vždycky bude milovat,
protože pro něho jsme
děti stále.

Holoubátko, přijde čas
kdy zářit budeš
jako hvězda,
která nikdy neuhasne
na světelné obloze.

V noci když tvá záře se line
a svítit bude celou noc
až do ranního svítání,
kdy ho Slunce nahradí.

Svou víru nikdy neztrácejí
a snaží se být jen sami sebou.
Možná je okolí nechápe
a ztrácejí to nejcennější
lidský dotek a pochopení
a také vyslyšení.

Tyto věci nejsou k mání
jako na trhu Pod kaštany.
oni však v sobě jiskru mají
a dále jdou si svojí cestou necestou.

Toť věru není lehké živobytí
a vůbec protloukat se
tímto světem
bez lidského porozumění.

Běž dál a dělej to, co tě baví,
tvá duše bude spokojena trochu snad
a nedej se zastavit, to se cení,
že jsi sám sebou a máš se rád.

Jen s láskou a trpělivostí jeho
snáší tu oddanost
pořád dávat
stále víc a víc.

Ať žádný stín nebo mrak
už nikdy nezastíní cestu jeho,
ale mír a klid na planetě této
panuje po všechny věky věků.

Ámen.

Já mnoho lidí poznal
mnoho jich viděl,
hledal krásu vnitřní,
kterou jsem ale nenašel.

A tak desítky let uplynuly,
abych jednoho dne spatřil
ten božský poklad z Domova,
který jsem tolik cítil.

Jsi andílek z nebes,
kde jsi se tu vzala ?
Co jsi dosud dělala ?
A jak jsi to zde zvládla ?

Narodila jsi se do lůna lesů,
této země moravské
a sama jsi hledala
smysl a cíl této inkarnace.

Sama jsi poznala,
že zde není Pravý Domov,
že jsme zde na krátko,
a pak honem zpět, poupátko.

Já štěstím zazářil,
když z mnoha lidí jsem objevil,
ten tvůj vnitřní klid a mír,
tu lásku upřímnou a čistou jako sníh.

Neboť ten rozdíl byl veliký,
když jsem hledal mezi tolika lidmi,
a já viděl již v dětství ty oči,
velké, moudré, upřímné plné bezpečí.

Ta hloubka průzračná z nich šla,
každý pohyb můj znaly,
oči velké, moudré, laskavé,
hlídající mě v tomto světě.

Ta bytost velká hledící,
na mne vždy zpříma zářící,
mi říkala,
vydrž dítě, milující.

Ten čas, kdy se setkáme,
přijde mnohem později,
než si schůzku dáte,
a než se znovu poznáte.

Ten čas je nyní tady,
já cítím to štěstí krásné,
vnímám kouzlo odloučení,
z Pravého Domova – snění.

Nyní jsem tě opět poznal,
ty nebeská hvězdičko lidská,
pod vedením těch očí moudrých
já došel k tobě, dívko, lidská.

Díky tobě světelný průvodce,
že jsi za mnou stál a hlídal mne,
díky tobě dívko nebeská,
že jsem tě zase našel.

Zářím štěstím a radostí,
v této moravské zemi
a vím jak chutná Domov,
tam za vodou v Nebi.

Kde se tu vzala ?
Jak ses tu objevila ?
Vždyť tvůj vnitřní mír
osvětluje tento kraj !

Jako sedmikráska záříš,
jako kopretina svítíš,
tak i já se raduji
z této slavnosti, to víš.

Nyní dva andělé
se vznáší ze Země
stoupají vzhůru tam,
do Domova – laskavého Nebe.

Aby opět sílu nabrali
a moudrosti si předali
a nový plán životů připravili,
aby ubožákům pomohli.“

Nadchází VZESTUPU ČAS,
oheň lásky plane v nás.

Tak Světluškám stále děkuji,
své svědomí zpytuji.

Vím, že mne čeká spoustu práce,
hold duše vývoj netrvá krátce.

Jednou však každý najde víru,
až utiší svou mysl v míru,
rozprskne se ve Vesmíru.“

Tak vám dává Stvořitel na vědomí,
jak další události v radosti přicházejí.
Ten, kdo má duši, cítí.
Blíží se čas PROBUZENÍ.“

Prodírám se pralesem, ale už nejsem sám,
putuji už s láskou, bránu otvírám.

Tu bránu světelnou, kde slyším ptačí zpěv,
kde se všichni radují a září krásný nový svět.

Teď jsme pro nás v nejnáročnější fázi,
ale Přátelé nám pomáhají, drží palce,
ale hlavně nás MILUJÍ.

Buďme trpěliví.“

A v těch lesích tančí víly,
úsměv jejich, snad nad všechny divy,
průsvitný jsou coby mlha,
přec znal bych je odjakživa.

V lásce rovni jsme si přeci,
jen z jedné duše jsme my všeci,
z té pochází každý z nás,
a až přijde doba, splynem s ní zas a zas.

tuto cestu a budete žít

jako my, a budete se

umět o vše rozdělit

s druhými, budete

umět tak pracovat a

dávat svou práci celku,

ale všichni tak, to bude jiná.“

Velitel Vesmírné flotily z Plejád Ptaah.

je LÁSKA, MÍT RÁD BLIŽNÍHO ČLOVĚKA.

Všechno ostatní, je naprosto, zcela POMÍJIVÉ.

Toto člověk pozná a řídí se tím,

až prožije milión životů v lidském těle,

a to v Pravých světech zóny umístění,

a ve světech temných zóny vymístění.

Až prožijete miliardy životních scén a vztahů s lidmi,

až na vlastní kůži pocítíte miliardkrát chuť a cenu

LÁSKY, DOBRA, HŘEJIVÉHO DOMOVA V SRDCI LIDSKÉM,

KDE SÍDLÍ BŮH.

A to po myriádách životních prožitcích, zkušenostech,

mnohých krásných a mnohých ošklivých a kritických,

které vám stále odstraňují to pomíjivé,

ale to pravé, hodnotné tam stále více ční,

až jednoho dne pochopíte,

která hodnota – poklad je ten PRAVÝ.

Ti lidé, kteří toto mají za sebou,

hledají tuto LÁSKU u bližních,

neboť hledají to PRAVÉ, NEJCENNĚJŠÍ,

co přetrvá milión životů v lidském těle.

Až toto nalezne svými životními postoji a volbami,

pak může definitivně opustit lidské tělo i zónu vymístění,

a usídlit se v Božím Království,

a vážit a uplatňovat v životě tuto cenu, hodnotu nejvyšší,

LÁSKU K STVOŘITELI PRVOTNÍMU VŠEHO A VŠECH,

K BLIŽNÍMU TVORU, STVOŘENÍ,

A K SOBĚ.

Stvořitel Prvotní všeho a všech pro své děti,

které tak miluje…..“

VŠEM SE BUDE ŽÍT LÉPE !

Je to poklad, jehož hodnotu poznáte,
až o něj svými volbami přicházíte,
a zjistíte stav nelidský – ovládací,
který je druhou stránkou vaší duchovnosti.

Každý má volby ve svých rukou,
jaké hodnoty životů příštích si zvolí,
nemůže se vymlouvat, že to druhý,
no to každý všude v Pravém Stvoření VÍ.

Je to hodnota vzácná,
jejíž cenu pochopíte,
jakmile prožijete na vlastní kůži,
v pasti tisíce životů temných.

Neboť moudrost vesmíru říká,
že každá věc má dvě strany,
a ta druhá slouží k poznání
té první.

Ti, kteří toto již poznali,
ihned znají cenu té hodnoty první,
nemusí pak již dlouze bádat,
a správně se vždy rozhodují.

V tisících zkouškách duchovních,
zde na planetě Zemi,
které si sami vybrali,
aby vyspělými bytostmi byli.

A takto po mnoha světech putují,
aby jako broučci,
v té temnotě stále více
SVÍTITLI.

Svítili láskou pravou čistou,
kterou v srdcích nosí,
darem Stvořitele Prvotního
obdařeni jsou.

A tak lidé milí se snažte,
si uchovat a rozvíjet duchovnost – lidství,
lásku pravou svou čistou,
ve všech životních situacích.

S Láskou vám všem toto předal Ptaah.“

Tento klíč života patří
do každých dveří,
které jsou na všech světech Pravých,
ale i zóny vymístění.

Použití toho klíče života je ve vašich rukách,
rukách odvěkých,
které máte od vašeho stvoření
Stvořitelem Prvotním.

Schopnost zacházení
s tím klíčem života
se postupně učí tak,
jako když dítě malé prospívá.

Aby jednou
samostatně kráčelo
rozlehlými pláněmi
i zátočinami života.

A tak, jak zárodek motýlí se rodí,
v kukle uvězněn se vyvíjí,
však jednou křídla otevře,
a s klíčem života odletí.

V tu chvíli již zvládá svůj vesmír,
neboť jeho život je životem uvnitř,
miliard bytostí, světů, galaxií,
které pak LÁSKOU ŘÍDÍ.

Vše, co vidíte vně,
je také uvnitř,
ohromně živé a bohaté,
krásou, moudrostí, láskou,
Stvořitelem Prvotním obdarované.

Mnoho bytostí, světů, společností
se učí a chápe klíč života,
LÁSKY K BLIŽNÍMU A VŠEMU,
CO V SOBĚ I VENKU OD VĚKŮ
BYLO, JEST A BUDE.

S láskou v srdci vám lidé milí toto předal Aštar Šeran.“

Láska je jak ozvěna,
která letí v širokou dáli
a nezastaví se dokud
nedojde až na samý konec
k někomu, kdo ji uslyší.

Láska je jako kopretina
na luční louce,
která tam nikdy není sama,
ale součástí všeho.

Láska to je ten cit, který
pojí všechny zamilované na této Zemi.
Láska je i ve Vesmíru
a v celém Universu.

Lásky jsi ty a všichni kolem.
Láska to není jen slovo,
ale cit, který
dokáže zázraky vytvořit
a vše se změní tam, kde vstoupí,
tam to už nebude tak jako dříve,
láska ta změní každého a vše kolem.

Láska je jak vitamín, který
podávat by se měl jako
lék každému, kdo churaví.
Láska, to je síla moci
každé bytosti, se kterou
sklízí jen slávu a uznání.

Láska, to je ten zázrak pravý,
Láska je štěstí
Láska je jak motýl, který
Je tak krásný svou přirozeností.

Láska je jak pyramida v Gíze,
která přetrvá věky.
Láska je jak kámen, který
zůstává nepřehlédnutelný,
na té tvé cestě životem.

Láska je jak čas,
který nikdy nezačíná a nekončí,
láska je věčná a vděčná
i v tvém náručí.

Láska je jak večernice,
která udává ti směr a cíl,
když zabloudíš.

Láska, to je přirozenost celá
a podstata všeho bytí.
Láska … to je to,
co tě nepustí a chytí
ve správnou chvíli na správném místě
uvnitř tvého srdce.

S láskou Aštar Šeran a Vesmírní.“

Možná si někdo řekne,
že by chtěl to ně co támhle
vytvořit svými ústy a silami,
které se zdají býti tak nekonečné.

Možná si někdo řekne:
To by stálo za hřích
a možná po tom touží
tak moc, že by za to dal
cokoliv na tomto světě,
v mysli však zůstává
touha po nekonečném
a blaženosti
a lásce která
celá zahalit by tě chtěla
kolem pasu,
od hlavy až k patě
a dát ti důvěru
svatosvatě slíbit, že tě
nikdy neopustí ta touha
po svobodě a po upřímnosti,
která jen v pravých srdcích přebývá
a nalézá ji ten,
kdo hledá ne jen v sobě,
ale i v druhých zůstává skrytá,
jako kámen mudrců v bájné Zemi,
který nikdo nenašel,
pokud touží po znamení
pýchy a také samoty a
bezpráví, které tady vypráví
každý, kdo zažil nepokoje
ve své zemi a hledá svobodu
a lásku, kterou si cení
přes všechny poklady světa,
a která jako diamant září
a oslepuje každého.

Jen ti, co ve světle září
a jsou čistí jako padlý sníh,
ti zůstávají skrytí
a svou odvahu si cení
a drží do posledních dnů,
svého svědomí se můžou vždy zeptat
a ono jim odpoví:
Řiď se vždy srdcem a podle toho
„co by udělala láska ?“,
ti znají svou pravdu
i ceny, a těm všem skládám
své díky a přeji lásku
a štěstí a krásný život
plný naplnění a Boží ochranu,
která tu není jen frází
pro všechny lidi,
ale také pomoc od nás Vesmírných
na této Zemi.

Všem osamělým bojovníkům
s láskou v srdci
předali Aštar Šeran a Vesmírní.“

Ať svítí konečně nebe
a duha utvoří most,
dole minulost
a krůček – zlatý věk.“

odkud vyšels,

do domu

srdce svého …“

Každý si žije,
ten život vznešený,
v jejich krásném domově
panenském nebi.

Planetární shromáždění,
ta záře převeliká,
ta radost i důstojnost
projev vyspělosti.

Nastupují noví mladí Andělé
po školních letech svých,
aby ode dneška Stvořiteli
svou práci odevzdávali.

Poprvé se vznesou ve svých lodích
do všech koutů vesmírných
i paralelních dimenzí
a tam začnou pomáhati.

Pomáhat bližním,
kteří bez pomoci stagnují,
a tak sami vidí,
že na pomoci vše stojí.

Není jen tato Země,
která pomoc potřebuje,
je mnoho planet temných,
které se v pasti ocitly.

Skvostné lodě vesmírné
se zářivou posádkou přilétají,
aby Světlem svým
každému volajícímu vypomohli.

Nikdo není bez pomoci,
má každý hlásek v sobě,
od těchto bratří a sester,
které jsou zde i v nepohodě.

Stále bdí svým okem moudrým
a cítí, jak a kdy pomoci,
ta rada nad zlato se cení,
neboť z pasti vede k radosti.

Z otroctví do života hodnotného,
kde každý čas si najde
pro své bližní milované
a hlavně pro všechny obyvatele.

Stále miriády kapiček zlatých
se vesmíry pohybuje
lásku a štěstí se sebou nosí
a nikdo o tom nepochybuje.

Svou odvahu a moudrost vkládají
Andělé v nebi žijící,
mají radost z poznání
a sami takto vyspějí.

Stále blíže Stvořiteli,
to je cíl jejich odvěký,
aby jej sami pochopili
a službu všem i Jemu odevzdali.

Radost a rozvaha
tam se po nebi rozlévá
a láska a pomoc všude
každému je poskytnuta.

Nikdo tam nežije ve strachu,
že někde uvízne,
neboť oko jiného
jej nikdy nemine.

Je to bratrská, sesterská láska
v činech jejich daná,
mají v hrudi stále otevřeno
srdce své vždy plápolá.

Ta harmonie, mír světů doma,
tam v nebi se to neschová,
tam pravý život kvete,
to se to Ivo milý, píše !

Ano, vždyť cítíš naši přítomnost
a vidíš nás v domovech,
máš za sebou mnoho návštěv,
tak snadno to lidem sděluješ.

Jak ptáček si zpívá z jara dnes,
tak Anděl má radostný zjev
šťastně miluje každého
kdo tak cítí a radost žije.

Zde nad Zemí se slétáme,
mnoho pomoci vám dáváme,
aby jste lásku prožili,
a tak se z pasti vysvobodili.

Máš nás stále ve vědomí,
bratry, sestry i děti,
co milovat přišli z jiných hvězd
lásku svou zde nechají jako pečeť.

Tou největší naší odměnou
je vaše láska zářící,
vaše vztahy milující
na Zemi jak plamínky hořící !

Laskavé doteky života hvězd
vám dávají směr života přec,
ty poberty změní v zářivé sémě
a pak se vrátí Domů, v zimě.

Ano, tak to zde chodí všude,
co Vesmír Vesmírem jest,
ta prastará moudrost se ti line
na povrch z nitra přec.

S láskou a radostí
všem lidem pozemským
Ptaah předal vám
toto poselství.“

Vstát a volat do dáli
vznést se s křídly svými
tak radost srdce hladí
to se milí přerodí.

Dávno oči prastaré
hledí v tyto světy
souběžné této Země
aby již prozřely.

Pozorují a milují
tvoří a zakoušejí
odpovědi na otázky,
které si dávno položily.

Tam nahoře v lehkosti
éterických těl – bytostí,
řídí toto dění v radosti
hvězdičky – srdce pomoci.

Tento svět je jevištěm,
kde poskytují se odpovědi
jak je to s láskou za sluncem,
na odvrácené straně radosti.

Mít srdce zářící,
nebyl bych zde dávno již,
vždyť každý se může rozzářit
ve světlušku se změnit.

Tak vnímám lehkost světů
nad námi panujících
zákony lásky tvořící
si stále nosí v patrnosti.

Mír a laskavost vztahů,
pokoj a bohatství tvořící
žádný pláč a otroctví,
to jsou světy zářící.

Tvoří je Andělé takoví,
co štěstí vždy hledali
i za oponu se dívali
a tajemství života odhalili.

Tam v dáli za vodou
tou zónou vymístění
Ráje pravé čekají
na tebe, srdíčko zářící !

Náruč mají otevřenou
stále na tebe čekají
a v příchodu tvém Domů
skvící slavnost uspořádají.

Hudba lahodná zní
ve vysokých sférách Domova
lidé na Zemi ji slyší
a chystají se na návrat Domova.

Hleď, tvé oči hledící
Domů Anděly vyhlížející
tam na všechny čekající
kolébky Domovů – vracející.

Tak slyš člověče pozemský
flétny – andělské píšťaly,
v tvé pouti hrající
oslavu tvého návratu vítající !

S láskou v srdci předal
Aštar Šeran.“

Přinesla nám poselství
„na odlet se připravte“
práci zde ukončete
a lásku vysílejte.

Doma už vás čekají
oslavu připravují
naše Domovy vás vítají
sláva všem, kteří převibrují !

Radost k nám přinesla
v ten jarní den,
ta krásná holubička
bílá jako čistý sen.

A pak se vznesla
křídly zamávala
pozdrav Domova předala
a v bílé mlze zmizela.“

Však ráno zase při mně stůj,
mě ochraňuj a opatruj
a buď mi ve všem oporou,
o to tě prosím s pokorou,
můj zářící Anděli,
můj Ochránce, můj Příteli !

Jsi se mnou při každém mém kroku
a to už hezkou řádku roků,
ach ano, mnoho je to let
a ještě jsi mi neodlét,
můj milovaný Anděli,
můj Ochránce, můj Příteli !

Za lásku lásku chci ti dát,
tak měj mě, prosím, stále rád,
já neumím tak milovat,
má láska ještě slabá je,
však denně roste, vyhraje !

A jednou budu s Anděly,
s Vesmírnými Přáteli,
když víru s láskou budu mít,
tak budu moci věčně žít -
díky tobě, Anděli,
můj Ochránce, můj Příteli !“

Diví se, žasně nad drobounkým kvítkem,
ke kterému už letí včelka
a já chci zase být jen dítkem.
ach proč jen jsem už velká ?

Já chci zase v trávě běžet
a letět jako motýlek
a na Sluníčku jen tak ležet
a obdivovat kamínek.

Ke květinám čichat,
obdivovat barvy, tvary,
zas moci klidně dýchat
a dělat, co mě baví.

Jak jen to Slunce krásně svítí,
jak rosa na trávě se třpytí,
duhově září kapičky,
jak brilianty, perličky.

Ta zář mi oči oslepuje,
dušičku mou oblažuje,
když ptáčci zpívají mi píseň,
tu ze srdce mi padá tíseň.

Chci letět s ptáky k nebesům
vstříc novým krásným jarním dnům,
pak na louku se vrátit zpět
a milovat ten boží svět.

Ta louka v prvním jarním květu
mě okouzlila třpytem svým,
já zůstat tu chci, teď to vím,
do světa techniky se nehodím !

Mám tedy dnes jít „za školu“ ?
Už nejsem dítě – tedy „za práci“ ?
Být celý den u počítače ?
Udělám si z nich legraci !

To byla by dnes lamentace,
Co běhání a volání !
Jak udělá se všechna práce ?
A nikde žádné zastání.

Tak jedu dál si na kole,
zbabělec jsem, já to vím,
však všeho do času !
Já vzchopím se – a zvítězím !“

Ach, dnes se setkám s přítelem,
mé srdce hoří plamenem,
mé srdce hoří jako vích
a na rtech mám dnes samý smích.

Snad spatříme dnes Přátele.
až uslyší náš hovor, smích,
tak potom třeba na lodích
nám zablikají vesele.

A my jim lásku pošleme
a na oplátku oni nám,
dlouho ji budem vysílat
těm našim milým přátelům,
osvětlíme město, dům,
a znaveni pak usneme.“

A chtěla bych být motýlkem,
květiny líbat bez ustání,
třepetat křídly do skonání,
to přijala bych s povděkem,
však nemohu – jsem člověkem.

A chtěla bych být ptáčkem,
létat si šťastně sem a tam,
zpívat si, kdy chci – bez zábran,
to přijala bych s povděkem,
však nemohu – jsem člověkem.

A chtěla bych být delfínem,
mořem si plavat s druhy svými,
ve vlnách skákat aspoň chvíli,,
to přijala bych s povděkem,
však nemohu – jsem člověkem.

A chtěla bych být hvězdou jasnou,
svítit lidem jasem svým,
zářit jim Světlem nebeským,
to přijala bych s povděkem,
však nemohu – jsem člověkem.

A chtěla bych být Andělem,
být lidem rádcem, přítelem,
pomáhat jim, zbavovat je bolu,
zahrnout je láskou, v lásce žíti spolu,
to přece mohu – ač jsem člověkem !“

Radostně vítám nový den,
v srdci otevřeném mám sen
o lidech svobodných a radostných,
a vztazích mezi nimi bohatých.

Vždyť jaro znamená vůni
a ráno světlo jest
člověk se v tom koupe
jako malé dítě.

Rád pozoruji ty ptáčky,
ranní prozpěvování mi lahodí
radost života přináší
a mysl lidská se veselí.

Dnes jarní ráno mám,
a sdílí je lidé další
jen stále bližní milovat,
a rád se s nimi vidět.

Tak vzhůru k oblakům
ta lehkost těla, myšlenek,
stačí se trošku soustřeďovat
a mít srdce navenek.

Cítím, jak lidé vstávají,
jarním ránem se protahují
radost z nového dne projevují
a píseň si někteří zpívají.

Laskavý něžný den je tu,
člověče vstaň, nelež tu !
máš před sebou úkol velký
převibrovat výše, a tam se zabydlit.

To ráno jarní je ti darem
od našeho Stvořitele,
abys byl stále veden
Domů, mezi své obyvatele.

Do společnosti pravých lidí
co jen lásku a dobro žijí
a mají v hrudi zářící
klíč lásky k dispozici.

Tak milý Ivo v jarním ránu
ty zářící človíčku,
máš radost z dnešního snažení,
pro lidí mnoho, broučku.

Lidem všem předal Ptaah.“

Vnímají ptáků zvonivý hlas
radují se dnes opět zas,
mají blízko k oblakům
ten den, kdy slyší zpěv ptáků.

Radost v uších zní mi stále,
zář dne vnímám dále,
ptáci pějí píseň lásky,
mají radost, že jsme tu taky.

Jde o soužití lidí a ptáků
na planetě Zemi mnoho věků,
navzájem si stále dávají,
píseň radosti spolu si pějí.

Máme to štěstí mít zpěv ptačí,
ne všude to lidé slyší,
je to odraz vztahů lidských
promítnutý do hlásků ptačích.

Ano, jak žiješ život svůj,
tak stále máš zpět ptáků,
ten ti radostí odpovídá,
že žiješ člověče, sláva !

Milí společníci ptačí,
oči a sluch ti opáčí,
radost v duši znovu ti dá,
láska, kterou v srdci stále máš.

Jak krásně to stvořil tvůrce
Stvořitel světů s písní ptačí,
vždyť na to myslel milí,
aby se lidem žilo sladce.

Máme radost, že tu jsme,
že zpěvy ptáků slyšíme
a společnost jejich cítíme
rodinu velkou tvoříme !

S láskou v srdci vám všem toto předal Ptaah.“

Každý zájmem svým žije
a nic vyššího nevnímá
někteří cítí a mají vhled
na zákulisí i tento svět.

Čas odečítává všem dny
pavučina má je vždy
oni málo vidí co jest
tam v tom vnitřním zákulisí.

Jeviště pro všechny ve Stvoření
tato Země jeví se
máš radost, jak kolo točí se
a lidské touhy se mění v prožitky.

Ty platí poznačené na vlastní kůži
tam na té planetě Zemi
v té velké pavučině temnoty
co si lidi jako loutky přihrály.

Hleď člověče pozemský
tvá škola jde lekce za lekcí
co spřádá pavouk s tvým životem
poznáš zaručeně na kůži vlastní.

Pak poznání cenu zlata má
jakou hru s tebou hrají odjinud
sen neskutečný se ti zapsal
zde na rozbouřené Zemi jako stud.

Tolik lopoty a snahy tvé
bylo odevzdáno z životě
tvém lidském zde – v „domově“
Země zapíše se ti, určitě.

Poznání je zaručeno
každý čas svůj předem má
miliony voleb provedeno
pak dál do světů jiných, v dál.

Tak putují poutníci slepí
zde na této planetě Zemi
jen někteří se vzchopí,
klíčem lásky a dobroty.

Pohleď nad sebe člověče pozemský
tam v hvězdách zapsáno jest
kam kráčíš, skutky a činy
které na Zemi jsi ved.

Vesmír veliký – tam je tajemství
života tvého i té lopoty
nalezení štěstí, lásky pravosti
to vepsáno jest do očí tvých.

Odlesk života tohoto
skví se v dané hvězdě tvé
jak počítač s pamětí má tento
prožitek lidský na kůži své.

Dál milý človíčku stoupáš
k výšinám poznání
přes zkoušky a omyly, tápání
Domů jednou dojdeš, doufáš.

Tam za vodou Domov máš
jen naučit se plavat
druhý břeh jednou navštívit
a Zemi dát sbohem, máš.

S láskou Ptaah předává vám,
lidem pozemským.“

Kdo chce lásku dát
musí dát ji celou
musí dát i sebe
jinak byl by sám a sám.

Každý jednou velkou lásku potká
kdy a kde – to se pozná
láska je nádherná, nekonečná
prý jako sen – úžasná.

Znám, jak je krásné lásku dát
a tak duši tvou i svou osvobozovat
z pouzdra, kam ji vodník zapouzdřil
splynutí duší i těl tak pocítil.

Kam se jen točí ten svět
divadlo duší zapouzdřených
lidské osudy, lidský květ
velkých lásek či strachů svých.

Chceme-li milovat milého
člověka na Zemi - divadle
musíme nejprve nalézt lásku
sami v Duchu, duši, v sobě.

Škola duší jest planeta Země
prvotřídní od našeho Stvořitele
každá příležitost lásku prožít
dostala na této pozemské scéně.

Každý jednou lásku pozná
sen krásný, lahodný získá
jakmile se cele oddá
štěstí, moudrosti, dobroty života.

Toť nebe ví, jak škola na Zemi žije
lásky srdcí lidských závod hraje
osud – program jako síť pavoučí
každý člověk si jistě vyzkouší.

A ten, kdo stále hledá
na toho pavouk nemá
lásku srdcem objevuje
vždy se ze sítě vysvobozuje.

Jak petrklíč na jaře vykvete
a žlutý květ na odiv uvede
všem láskám svůj objev sděluje
tajemství života si uvědomuje.

S láskou v srdci všem
předal Aštar Šeran vám, lidem.“

Vše k spánku ulehá,
denní klokot ustává
klid a mír – ticho hostí
láska jarní všechny postí.

Máš radost z těch vůní
co květiny a stromy dávají
všem, co radost života objevují
i těm, co ještě spí.

Nyní lidé mnozí
den svůj vyhodnotí
jak prožili jej a co nové
dal jim do vínku, Amonek.

Dýchá Shan – Země jejich
klid žití lidé mají
mnoho správných voleb přejí
všem lidem Lidé vesmírní.

Tak dlouho Země žije
miliardy let v paměti je
tolik dějin lidských zde je
víc, než si myslíš, hodně !

Klid večerní mraky brázdí
oblohu jak moře v dál
mnoho obyvatel chová tam
jak mláďata lidská, chválí.

Radost ze zahrad jarních
lidé se vzduchem nočním
svým chřípím do sebe
zas a zas nasávají.

S láskou a radostí předal Ptaah,
všem vám lidem milým.“

Vidím je často, jak pracují
bez ustání vibrují
na klávesnici stroje
ó človíčku, VARUJI TĚ !

Černé oči ještěrčí
neustále hledí
do ovládací obrazovky
ó lidé, vzchopte se, VARUJI !

Tvoří vám iluzi světa,
který není takový
jak vám v mysli programují
ovládači ještěrčí – PSEUDOTVŮRCI !

Ó lide pozemský
to sémě naprogramované
těmi šedými kreaturami
co na lásku ZAPOMĚLY !

Varuji všechny lidi,
aby se vzpamatovali
a chopili se SRDCE v hrudi
toho místa, co ZAPOMĚLI !

Tudy vede cesta vysvobození
z otroctví loutek pseudoživota
z milionů lží a nepravd programovaných
statisíců světů temných.

Nezvaný host vás ovládá
ne zcela, ale HODNĚ !
v mnoha písních jde varování
od nás, Vesmírných lidí.

My vidíme buňky v podzemí
mnoha světů temných
kde ovládací pyramida dí
dělníci v modrých uniformách.

Na dálku vás ovládají
jako králíčky nebohé
co na lásku zapomněli
však kdykoli se mohou vzchopit !

Pásky vašich životů jim běží
před očima pozornými
stále od rána do večera
kromě vašeho spaní.

Tak na vlastní kůži
PRAVDU lidstvo poznává
má zážitek zaručený
nejen z tohoto života.

Oni neznají odpočinek
sami jsou otroci v pasti
v děrách podzemních
planet jiných, povrchů zničených.

Neumí žít v harmonii
kam přijdou, to zničí,
jen pláč, bolest, nářek a spoušť,
zůstane tam, kde působí.

To máte k doplnění,
co vám ve škole neřekli,
neboť sami „učitelé“ naprogramovaní
nejsou schopni vám pravdu sdělit !

Hledejte a najdete síň
cestičky k vysvobození
je jich mnoho, jen je uchopit,
srdcem svým milujícím, procítit.

My nad vašimi hlavami
v lodích vesmírných vše vidíme
zprávy pravdivé vám dáváme
do srdcí vašich – intuice.

Každý si vybírá to své dle volby
buď program temný rafinovaný
nebo lásku a pravdu v srdci
na Zemi i jinde, miriády voleb běží.

Z lásky vám lidem pozemským
toto předal Aštar, Šeran přímením
ze stanice vesmírné
ŠÁRE námi zvané.“

Září rozpusťte Temnotu,
láskou milovat učte tu.
Něhou krutost převracejte
pravdou lež vyvracejte.

Jednota je naším cílem,
v jednoduchosti Pravda skví se,
upřímnost je v srdci vašem,
a každodenní záře srdce – životem.

Zrodili jste se sem do loutkového světa,
aby z loutek lidé praví se stali,
což oni volají skrze duše – SVOBODA !
které jim ovládači zapouzdřili !

Láska dobra a pravdy nástroj je,
kterým pouzdra narušíte,
Duch a duše se tak probouzí
skrze trhliny Světlo lásky proudí.

Sviťte hvězdičky pozemské
v tom šatu lidském,
který jste si oblékli
k vysvobození lidstva z otroctví.

Jejich duše volají
pomoc, pomoc, slyšíte ?
My ve vodě jsme naloženy
a chceme být opět svobodné !

Tak lidstvo pozemské
se z Temnoty probouzí
ozařováno láskou těch
co ze Světla sem přišli.

Úsvit je znamením,
že konec Temnoty je za dveřmi,
lidstvo za několik životů
se z pasti loutek vysvobodí.

Ó sviťte drazí Světlonoši
držte frekvenci lásky svou,
aby ty loutky prozřely
a poznaly Pravdu svou !

S láskou v srdci toto předal všem lidem Aštar Šeran.“

Život se v báseň mění
otroctví ještírků končí
loutkový svět se hroutí
lidé zářiví se stávají.

Mám ctnost cítit
ty změny převeliké,
co dějí se na planetě Zemi,
plány ovládačů jsou narušené.

Jak láska svítí v lidských srdcích
život nový svobodu odhalující
spěch je rozvahou nahrazen
a končí lidské utrpení.

Však každý si může zvolit
tuto krásnou změnu životů
když vale dá pseudotvůrcům
a jejich programy do koše hodit.

Novou frekvencí lásky
jeho těla kmitající
bloky nezvládnutých situací
pozitivními činy očistí.

Má oči otevřené, pozoruje
ten odhalený loutkový svět
srdce zářící prociťuje
jak v nové pozici uspět.

Pomoc bližním – to jest
volbu změny má provést,
aby pouta otroctví
dalším lidem uvolnil.

A dokud pláč a nářek slyší
do té doby pomoc nabízí
láskou hladí srdce bolavé
radost, štěstí u něj obnovuje.

Nečeká, co na to řeknou druzí
nedělá to pro plané řeči,
jakmile pomoc účinná působí
hledá další nešťastníky.

S láskou v srdci ti toto
Ptaah předal, milý Ivo.“

Jednou vítr, hned zas klid,
to lidská zloba, závist,
co lidská chamtivost dovede způsobit.

To nevědomé myšlení,
způsobuje bouře a krupobití,
a náhlé zvraty počasí.

Film „Den poté“ je aktuální,
Země se již brzy zcela očistí
od hrubovibračních energií.

Však ti, co odejdou v temné světy,
se na Zemi již nevrátí
zůstanou jen ti láskyplní.

V pátou sféru Země se přemístí,
tam zářivou společnost založí
novou éru lidstva způsobí.

Tam nikdo zlobu nebude mít
lásku, štěstí a radost bude žít,
co na této Zemi již dávno projevil.

Rosničky, malé zelené žabičky
počasí vždy předpovídaly,
ale lidé je však zlikvidovali.

Místo nich „předpovědi“ v médiích zavedli,
aby lidská srdce poblouznili,
iluzi znalosti jim zavedli.

Kde zůstal selský rozum,
vyciťování počasí – má um,
a událostí následných – stadium.

Tak lidé milí na této Zemi
na křižovatce jste se zastavili
volby své mnohokrát projevili.

Počasí vám zrcadlí
vaše pravé rozpoložení
jakou jste zvolili cestu životní.

To s láskou v srdci vám předal
Ptaah, co dlí nad vámi dál.“

Vzhůru, jak víla letíš
citem vnímáš stromy,
jak laskavá bílá žena
zářící láskou, zlatou nití cítíš !

Ó, kde domov skví se v oblacích
tam, kde v štěstí a radosti stále sníš
kde všichni s náručí otevřenou čekají tě
človíčku, z této těžké zapadlé Země !

Hudba jemná sfér zní tam
každým pohybem mysli andělů
to láska manifestuje svou dál
jak krajina řek a lučin, lesů.

Uvnitř zní hlasy jemné překrásné
stále hlasitěji a zřetelné
volají tě do lůně domova
kde láska stále svítí a vyhrává !

Oči bystré, co tolik již viděly
ruce jemné, jak požehnání
hruď široká, otevřená ti
srdce božské dokořán zářící.

Proud světla, lásky tekoucí,
z nitra gejzír dobra manifestuje,
jak láska umí dávat ti,
co právě máš všem předati.

Poselství Říše Boží, co věků jest,
kde světů pravých bezpočet jest,
tam láska a moudrost domova jest,
jak zlaté světlo, z kterého vše jest !

Tam vidíš zahrady ráj
všichni prožívají tam lásky čas.
Vždyť ty patříš do světa dokonalého,
kde život naplno žít je dovoleno.

Svoboda tomu říkáme
žádná tíže, obavy nedrží tě,
letíš tam, kam srdce chce
a miluješ toho, koho toužíš láskou ovinout.

Proč dlíš na starých představách ?
Vždyť láska volá, máš v srdci hlas,
co pravost domova ti dává
a víru v sváteční návrat.

A máme vize milujících lidí
co Andělství si rozpomenuli,
a pravé vztahy znovu nastolili
bez smluv, dokladů a očekávání.

S láskou v srdci vám lidé milí
Aštar Šeran tyto verše sdílí.“

Tu mi cosi hlavu zvedá
oči správně směruji,
s otevřeným srdcem se dívám
letící světlo sleduji.

Velká radost mne jímá,
vždyť tam jsou lidé, jako my !
Na obloze, jež se stmívá,
Zářivý objekt sleduji.

Letící hvězda je naše světlo,
to my proudy lásky dáváme,
tvé srdce upřímně laskáme,
aby tě nikdy nebolelo.

Já cítím krásný pocit v těle
v srdci láska tak hřeje,
tu světlo se mocně rozsvítí
blahem lásky jsem celý v nebi.

Jak mocná síla láska je,
ten zážitek se popsat nedá,
vědomí Jednoty, rodiny mi plá,
jak luční kvítí spolu se raduje.

Tam vysoko na noční obloze
vnímám lodě vesmírné,
uvnitř radost a pomoc panuje
zářící bytosti u monitorů, důstojné.

To my stále dnem i nocí
ve statisících lodích nad vámi bdíme,
aby nikdo tvou lásku nenarušil
pomoc proudy lásky, radou dáváme.

Vždyť jsme vaši bratři, sestry,
od nepaměti, co Vesmír je,
ty rozpomínáš si lásku naši,
Domova pravého, jež v nebi je.

My z domovských planet přilétli,
na pozvání matky Země,
to lidé nevědomí jí ublížili
láskou ji nyní léčíme.

Vždyť ona chce býti šťastná,
zdravá veselá máma,
co děti na povrchu nosí,
všechno krásné jim zde dává.

My z výšky na vás svítíme,
aby vědomí jste pravé získali,
že Vesmír nesmírně obydlený je,
námi, Vesmírnými Anděly.

Jednou sami vzlétnete,
až láskou hmotu přemůžete,
přitažlivost Země zrušíte
a nebe konečně zabydlíte.

S láskou v srdci ti toto předal,
Ptaah, váš bratr vesmírný.“